Ah...
Sluníčko se na nás chvíli směje,
potom už zas za mraky jen zeje,
sněhu plno všude je,
místy vydrží a místy roztaje.
Lidičky se tou břečkou brodí,
oči vypoulené na to kudy chodí,
najednou kolem auto profičí
a tou špinavou slotou nás nahodí.
Když tak koukám na tu břečku,
nedivím se že lidi mají depku,
vše okolo to na nás působí,
no a ne moc dobrou náladu navodí.
Co s tím ale naděláme,
když k tomu ještě spoustu problému máme?
Na splíny i depku stačí,
mít sluničku aspoň v duši.
Vím,že že se to lépe řekne jako udělá,
ale každý z nás v sobě tu moc má
a i když je nám nejhůře,
tak věřte že to nám vždy pomůže.
Stačí jen jedna milá vzpomínka,
no a je to jako malá kamínka,
hned nám dušičku zahřeje,
ledový krunýř roztaje
a člověk se hned rozzáří,
milým úsměvem na tváři.
Žádné komentáře