Pokud vás zajímá další pokračování tak čtěte dál.
Kde bych začala s pokračováním mého příběhu,snad tam kde jsem skončila.Minule jsem psala o zlepšení o 85%,to zlepšení je celkově už o 90% a to bylo asi v loni v září a zůstává pořád stejné.Změny ale nastaly.Nadále podstupuji léčbu ,jenom se podstatně změnila.Z dosavadní léčby mě byla odebrána chemoterapie (ta byla 1 hodinu) a ponechána pouze biologická léčba (je asi půl hodiny plus napíchnutí),také mě byly odebrány prášky (chemoterapie v tabletách Xeloda),ale zase tedy přidali prášky na regeneraci jater Flavobion a Esentiale.Tahle léčba už má míň vedlejších účinku,hlavně není po ní špatně a nepadají vlasy.Tenhle režim začal fungovat loni v září a od té doby mě už narostly poměrně husté vlasy,dokonce už jsem byla jednou na ostříhání a taky mám melír na zakrytí šedin.Vyšetření CT od té doby bylo už 2krát a stav zůstává nezměněn a tak v léčbe budu zatím i nadále pokračovat.Vyšetření krve bylo lepší,tumormárkry klesly na hodnoty které mají mít,možná jen o malinko jsou zvedlé.V játrech jak už jsem psala pořád něco zůstáva asi 10%,to je 3 nádorky cca 2 cm,jak ale píší ty už se nezvětšují,ale taky zatím nezmešují.Tak uvidíme co bude dál,ale pan doktor povídal,že tenhle stav je úplně výborný,vzhledem k mé počáteční diagnoze a život mě to už neohrožuje.To k mému zdravotnímu stavu.
V osobním životě se taky nějaké věci změnily.Manželství mám i nadále velice spokojené,dokonce bych i řekla že je spokojenější jak před tím,ale to je i tím zlepšením,manžel přestal být asi tak nervózní a už se o mě tolik nebojí.
Jak jsem psala bydlíme v domku se dvěma strýci a tam právě nastala změna.
Jeden ze strýců umřel,letos v únoru.Léčil se taky s rakovinou,našli ji až půl roku po mě.Měl rakovinu kořene jazyka a byla dost agresívní.Taky on svůj boj vzdával už od začátku léčby a tak ho prohrál docela brzo.Bylo to docela dost namáhavé,alespoň ty poslední dva měsíce co jsme věděli že už umírá a není mu pomoci.Taky chtěl umřít doma a tak jsme se o něj společnýma silami starali.Ke konci už nemohl ani vstát,pak ani sednout bez pomoci a posledních 14 dní vůbec nic nésnědl a pak už ani nevypil,takže umřel asi 30 ti kilový a to měl přes 100 kilo.Nejhorší je vidět člověka jak trpí a vědět že mu nemůžete pomoct.Tak nám umřela i babička,taky doma,ale ta měla tuberu kostí,taky se nemohla ke konci hýbat,je to 6 let.U obou jsem byla když umřeli,ale nemůžu říct že by to bylo hrozné.Jen můžu říct,že v posledních chvílích asi byli bez bolesti a spokojení,protože než vydechli měli takový zvláštní výraz a řekla bych že se i usmívali.Snad je jim obou lépe. Přeju jim to.
Před měsícem umřela maminka kamošce,s jejím manželem a s ní kamarádíme už 15 let.Ona se po novém roce začala léčit taky s rakovinou a během asi 3 měsíců byla pryč.To mě nějak rozhodilo,bylo tak moc rychlé.To pak člověk začne přemýšlet nad tím že on už je tu nějak dlouho a vůbec nad blbostma.Teď už jsem v pohodě.Zase hýřím optimismem,však mě znáte.
Musím ale říct,že za to co se léčím si života daleko víc vážím a občas nechápu takové ty zbytečné hádky a lidi co se musí neustále s někým hádat a rozčilovat,vždyť jak říkám život je tak krásný,že stojí za to ho žít a užít si ho,ale taky je dost krátký,tak proč si ho kazit zbytečnýma hádkama.
Ah...
Žádné komentáře